Přírodní rezervace Draplavý
Přírodní rezervace se nachází v pramenné oblasti potoka Draplavý (Stýskalonka) asi 2 km severovýchodně od kostela ve Starých Hamrech. Leží v nadmořské výšce 600 až 750 m n. m., v Lysohorské hornatině (Zadní hory) v Moravskoslezských Beskydech.
Základní údaje
Přírodní rezervace se nachází v pramenné oblasti potoka Draplavý (Stýskalonka) asi 2 km severovýchodně od kostela ve Starých Hamrech. Leží v nadmořské výšce 600 až 750 m n. m., v Lysohorské hornatině (Zadní hory) v Moravskoslezských Beskydech. Katastrální území Staré Hamry I, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 20. 9. 2004. Evidenční kód ÚSOP: 2270. Celková výměra PR je 20,9073 ha, k zabezpečení rezervace bylo vyhlášeno ochranné pásmo o výměře 11,3557 ha.
Motiv ochrany
Posláním rezervace je ochrana malého zbytku původní pralesovité jedlobučiny podél geomorfologicky zajímavé strže horského potoka a na něj vázaných vzácných a ohrožených druhů rostlin i živočichů.
Geologie, půdní poměry
Území je situováno v litologicky velmi pestré týlové oblasti slezského příkrovu s dominantním zastoupením málo odolných hornin drobně rytmického flyše svrchního oddílu godulského souvrství (stáří spodní senon-turon) a litologicky proměnlivého istebňanského souvrství (paleocén-svrchní senon). Díky své geologické stavbě náleží do erozně nejohroženější oblasti Moravskoslezských Beskyd. Půdním typem je kambizem typická, varieta silně kyselá z flyšových břidlic slabě karbonátových až silně karbonátových, která v menší části přechází v podzol kambizemní.
Geomorfologie
Cenný je sevřený údolní profil údolí potoka a jeho přítoků. Ukázkovým přikladem morfologie mladého údolního zářezu s projevy litologické pestrosti flyšových komplexů je zejména levostranný přítok při jižní a jihozápadní hranici přírodní rezervace. Uzemí může sloužit jako přiklad projevů vlastností jednotlivých hornin v georeliéfu - na odolné pískovce se vážou hřbety, na málo odolné břidlice údolní síť. Je to typický příklad vývoje husté erozní sítě na málo odolném drobně rytmickém flyši. Geologicky zajímavá jsou čerstvě obnažená defilé v drobně rytmickém flyši svrchních vrstev godulských na levém údolním svahu potoka a v horní pramenné části koryta.
Botanika
Poměrně velkou část rezervace zaujímají druhotné kulturní smrkové lesy se smrkem ztepilým (Picea abies). Pouze na prudkých svazích zůstal zachován zbytek přirozeného pralesovitého porostu, stromové patro tvoří bučina s příměsí jedle bělokoré (Abies alba), javoru klenu (Acer pseudoplatabus), vtroušeně se vyskytují doprovodné dřeviny jako jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Keřové patro je slabě vyvinuto a tvoří jej zmlazující buk lesní a bez červený (Sambucus racemosa).
Z botanického hlediska je zajímavá především břehová a prameništní vegetace. Byla zde zaznamenána značná druhová diverzita hygrofilních druhů výtrusných rostlin, z mechorostů, např. vlahovka prameništní (Philonotis fontana), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum), bezžilka mastná (Aneura pinguis) aj., z kapraďorostů se vyskytují papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris).
V bylinném patře se také uplatňují typické druhy květnatých bučin jako svízel vonný (Galium odoratum), pitulník horský (Lamium montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), čarovník alpský (Circaea alpina), ostřice lesní (Carex sylvatica), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), starček Fuchsův (Senecio ovatus), žindava evropská (Sanicula europaea) a druhy acidofilních bučin, např. bika hajní (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), jestřábník zední (Hieracium murorum), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea). Z dalších význačných druhů se vyskytují měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), violka dvoukvětá (Viola biflora) a nápadná udatna lesní (Aruncus vulgaris). Zajímavé je také společenstvo vlhkomilných cévnatých rostlin třídy Montio-Cardaminetea. Na vlhčích místech roste např. devětsil bílý (Petasites albus), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) a krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa). Vzácnější druhy hub jsou vázány na tlející dřevo, např. ohrožený kotrč Němcův (Sprassis nemecii).
Zoologie
Na území rezervace byly doposud provedeny podrobnější zoologické průzkumy některých skupin bezobratlých a ptáků. Z hydrobiologického hlediska je v zájmu ochrany přírody uchování současné skladby společenstva bentických organismů. Z malakozoologického pohledu jsou hlavním předmětem ochrany druhově bohatá a nenarušená epigeická společenstva podsvahových pramenišť, náplavových sutin a bočních svahů porostlých bujnou nitrofilní vegetací v kombinaci se starými jasany. Byla zde zjištěna druhově bohatá společenstva zahrnující mnoho citlivých a ohrožených druhů, např. ohroženého drobného plže skelničku karpatskou (Vitrea transsylvanica) a zranitelnou řasnatku nadmutou (Macrogastra tumida). Z obojživelníků je zastoupen mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan hnědý (Rana temporaria).
Z ornitologického hlediska je území významné jako hnízdiště vzácných druhů ptáků. Jedná se o silně ohroženého lejska malého (Ficedula parva) a dva druhy silně ohrožené a zároveň tzv. kritériové druhy pro Významné ptačí území SPA Beskydy: čápa černého (Ciconia nigra) a holuba doupňáka (Columba oenas). Celkově bylo na území zaznamenáno 28 druhů ptáků. Typickými druhy savců jsou veverka obecná (Sciurus vulgaris), kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes) a srnec obecný (Capreolus capreolus). Území je součástí areálu rysa ostrovida (Lynx lynx).
Lesnictví
Větší část porostů byla značně ovlivněna lesnickým hospodařením. Současná lesní vegetace je na větší části území tvořena silně přeměněnými, druhově chudými stejnověkými porosty s převahou smrku. Pouze jádrovou část tvoří smíšené porosty přírodně blízké. Základním lesním typem na tomto území je svěží bučina (4S1).
Management, ohrožení
Jádrové území podél koryta potoka Draplavý a jeho přítoků tvoří samo o sobě poměrně nepřístupný terén, což patrně vedlo k zachování jeho stavu. Hospodářsky intenzivně ale byly využívány ostatní okolní plochy. Zásahy v území budou soustředěny především na porosty silně pozměněné intenzivním lesním hospodařením. Šetrným způsobem je třeba směřovat k obnově původní přirozené skladby dřevinného patra (podsadbami, výchovnými zásahy) a v dlouhodobém výhledu tak dosáhnout přeměny na druhově a prostorově diferencované porosty.
Vzhledem ke hnízdění čápa černého na lokalitě nelze rezervaci zpřístupnit v období hnízdění. V ostatních obdobích není vyloučeno využití k výuce nebo odborným exkurzím. V ochranném pásmu je nutné v lesních porostech hospodařit tak, aby byla podporována stabilita porostů (silnější výchovné zásahy) a docházelo k podpoře dřevin přirozené druhové skladby (výsadby, vylepšování, uvolňování listnatých dřevin v prořezávkách a probírkách).
Na pravém i levém údolním svahu Stýskalonky byla vybudována síť lesních cest, které na mnoha místech nesou znaky erozního poškození. Jedná se například o lesní cestu při jižní hranici území. Nevhodné je také její ukončení, navážka je ohrožena erozí. Podél severní hranice rezervace prochází místní asfaltová komunikace na Grúň a turisticky značená cesta. Intenzivní provoz automobilů, zejména v letním a zimním období, ruší zdejší živočichy, zejména ptactvo, což může mít výrazně negativní vliv hlavně v hnízdním období.
Natura 2000
PR Draplavý se nachází na území, které bylo navrženo jako evropsky významná lokalita Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR.
NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 700.00 m
DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/index.htm
Přírodní rezervace se nachází v pramenné oblasti potoka Draplavý (Stýskalonka) asi 2 km severovýchodně od kostela ve Starých Hamrech. Leží v nadmořské výšce 600 až 750 m n. m., v Lysohorské hornatině (Zadní hory) v Moravskoslezských Beskydech. Katastrální území Staré Hamry I, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 20. 9. 2004. Evidenční kód ÚSOP: 2270. Celková výměra PR je 20,9073 ha, k zabezpečení rezervace bylo vyhlášeno ochranné pásmo o výměře 11,3557 ha.
Motiv ochrany
Posláním rezervace je ochrana malého zbytku původní pralesovité jedlobučiny podél geomorfologicky zajímavé strže horského potoka a na něj vázaných vzácných a ohrožených druhů rostlin i živočichů.
Geologie, půdní poměry
Území je situováno v litologicky velmi pestré týlové oblasti slezského příkrovu s dominantním zastoupením málo odolných hornin drobně rytmického flyše svrchního oddílu godulského souvrství (stáří spodní senon-turon) a litologicky proměnlivého istebňanského souvrství (paleocén-svrchní senon). Díky své geologické stavbě náleží do erozně nejohroženější oblasti Moravskoslezských Beskyd. Půdním typem je kambizem typická, varieta silně kyselá z flyšových břidlic slabě karbonátových až silně karbonátových, která v menší části přechází v podzol kambizemní.
Geomorfologie
Cenný je sevřený údolní profil údolí potoka a jeho přítoků. Ukázkovým přikladem morfologie mladého údolního zářezu s projevy litologické pestrosti flyšových komplexů je zejména levostranný přítok při jižní a jihozápadní hranici přírodní rezervace. Uzemí může sloužit jako přiklad projevů vlastností jednotlivých hornin v georeliéfu - na odolné pískovce se vážou hřbety, na málo odolné břidlice údolní síť. Je to typický příklad vývoje husté erozní sítě na málo odolném drobně rytmickém flyši. Geologicky zajímavá jsou čerstvě obnažená defilé v drobně rytmickém flyši svrchních vrstev godulských na levém údolním svahu potoka a v horní pramenné části koryta.
Botanika
Poměrně velkou část rezervace zaujímají druhotné kulturní smrkové lesy se smrkem ztepilým (Picea abies). Pouze na prudkých svazích zůstal zachován zbytek přirozeného pralesovitého porostu, stromové patro tvoří bučina s příměsí jedle bělokoré (Abies alba), javoru klenu (Acer pseudoplatabus), vtroušeně se vyskytují doprovodné dřeviny jako jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Keřové patro je slabě vyvinuto a tvoří jej zmlazující buk lesní a bez červený (Sambucus racemosa).
Z botanického hlediska je zajímavá především břehová a prameništní vegetace. Byla zde zaznamenána značná druhová diverzita hygrofilních druhů výtrusných rostlin, z mechorostů, např. vlahovka prameništní (Philonotis fontana), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum), bezžilka mastná (Aneura pinguis) aj., z kapraďorostů se vyskytují papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris).
V bylinném patře se také uplatňují typické druhy květnatých bučin jako svízel vonný (Galium odoratum), pitulník horský (Lamium montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), čarovník alpský (Circaea alpina), ostřice lesní (Carex sylvatica), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), starček Fuchsův (Senecio ovatus), žindava evropská (Sanicula europaea) a druhy acidofilních bučin, např. bika hajní (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), jestřábník zední (Hieracium murorum), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea). Z dalších význačných druhů se vyskytují měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), violka dvoukvětá (Viola biflora) a nápadná udatna lesní (Aruncus vulgaris). Zajímavé je také společenstvo vlhkomilných cévnatých rostlin třídy Montio-Cardaminetea. Na vlhčích místech roste např. devětsil bílý (Petasites albus), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) a krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa). Vzácnější druhy hub jsou vázány na tlející dřevo, např. ohrožený kotrč Němcův (Sprassis nemecii).
Zoologie
Na území rezervace byly doposud provedeny podrobnější zoologické průzkumy některých skupin bezobratlých a ptáků. Z hydrobiologického hlediska je v zájmu ochrany přírody uchování současné skladby společenstva bentických organismů. Z malakozoologického pohledu jsou hlavním předmětem ochrany druhově bohatá a nenarušená epigeická společenstva podsvahových pramenišť, náplavových sutin a bočních svahů porostlých bujnou nitrofilní vegetací v kombinaci se starými jasany. Byla zde zjištěna druhově bohatá společenstva zahrnující mnoho citlivých a ohrožených druhů, např. ohroženého drobného plže skelničku karpatskou (Vitrea transsylvanica) a zranitelnou řasnatku nadmutou (Macrogastra tumida). Z obojživelníků je zastoupen mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan hnědý (Rana temporaria).
Z ornitologického hlediska je území významné jako hnízdiště vzácných druhů ptáků. Jedná se o silně ohroženého lejska malého (Ficedula parva) a dva druhy silně ohrožené a zároveň tzv. kritériové druhy pro Významné ptačí území SPA Beskydy: čápa černého (Ciconia nigra) a holuba doupňáka (Columba oenas). Celkově bylo na území zaznamenáno 28 druhů ptáků. Typickými druhy savců jsou veverka obecná (Sciurus vulgaris), kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes) a srnec obecný (Capreolus capreolus). Území je součástí areálu rysa ostrovida (Lynx lynx).
Lesnictví
Větší část porostů byla značně ovlivněna lesnickým hospodařením. Současná lesní vegetace je na větší části území tvořena silně přeměněnými, druhově chudými stejnověkými porosty s převahou smrku. Pouze jádrovou část tvoří smíšené porosty přírodně blízké. Základním lesním typem na tomto území je svěží bučina (4S1).
Management, ohrožení
Jádrové území podél koryta potoka Draplavý a jeho přítoků tvoří samo o sobě poměrně nepřístupný terén, což patrně vedlo k zachování jeho stavu. Hospodářsky intenzivně ale byly využívány ostatní okolní plochy. Zásahy v území budou soustředěny především na porosty silně pozměněné intenzivním lesním hospodařením. Šetrným způsobem je třeba směřovat k obnově původní přirozené skladby dřevinného patra (podsadbami, výchovnými zásahy) a v dlouhodobém výhledu tak dosáhnout přeměny na druhově a prostorově diferencované porosty.
Vzhledem ke hnízdění čápa černého na lokalitě nelze rezervaci zpřístupnit v období hnízdění. V ostatních obdobích není vyloučeno využití k výuce nebo odborným exkurzím. V ochranném pásmu je nutné v lesních porostech hospodařit tak, aby byla podporována stabilita porostů (silnější výchovné zásahy) a docházelo k podpoře dřevin přirozené druhové skladby (výsadby, vylepšování, uvolňování listnatých dřevin v prořezávkách a probírkách).
Na pravém i levém údolním svahu Stýskalonky byla vybudována síť lesních cest, které na mnoha místech nesou znaky erozního poškození. Jedná se například o lesní cestu při jižní hranici území. Nevhodné je také její ukončení, navážka je ohrožena erozí. Podél severní hranice rezervace prochází místní asfaltová komunikace na Grúň a turisticky značená cesta. Intenzivní provoz automobilů, zejména v letním a zimním období, ruší zdejší živočichy, zejména ptactvo, což může mít výrazně negativní vliv hlavně v hnízdním období.
Natura 2000
PR Draplavý se nachází na území, které bylo navrženo jako evropsky významná lokalita Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR.
NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 700.00 m
DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/index.htm
